Uteklo přesně 48 dní od rezervace našeho pokoje/pokojů... Samozřejmě, že jsem si stáhla aplikačku na odpočet dní, abych byla stále v obraze. Jo, dobře... Rozklikla jsem jí asi tak pětkrát a stejně to mám poznačené v diáři, v kalendáři, dokonce i v kalendáři v mamčině kuchyni (za níž chodím asi tak dvakrát týdně a beztak ten kalendář otáčím jen já).
A najednou zbývá pár hodin. Potřebovala bych jich ještě tak pětkrát víc, protože předsevzetí, jak všechno stihnu během posledních dnů, bude všude naklizeno, kufry zapakované od středy, zkrátka nevyšlo. No, možná je to i tím, že je smrtelně důležité mít čerstvě nalakované nehty, hebké nohy, zábal na vlasech a podobné životně důležité skutečnosti.
Jsem natěšená, plná očekávání, už od malička nemůžu poslední noc v klidu dospat, jak se těším. Ale jsem taky trochu poseroutka, žaludek si toho je plně vědom, od rána váží snad o tunu víc než normálně. Taky mě M. pomáhal zbavit se stresu Tatranským čajem (mimochodem přivezeným z letošních cest do Tater) Možná to jen značí, jak děsně moc se těší taky, nejspíš na ty "dobroty" v letadle, po kterých bude vážit o další tunu víc. Doufám, že nic nezapomenu (beztak to zjistím až když bude pozdě), že kufry poletí společně s námi a nikde nic neztratíme... Jo a že nezaspíme taky hlavně!
Žádné komentáře:
Okomentovat