Samozřejmě jsme zaspali.
Samozřejmě, že jsem musela být nalíčená!
Samozřejmě, že jsme nestihli ani snídat!
Samozřejmě, že všechno detailně popíšu!
Cestou jsme měli zácpu jak blázen, všichni se rozhodli jet na letiště a silničáři se rozhodli, že prostě půl silnice uzavřou. Nicméně, stihli jsem to v rámci mezí ještě
dostatečně... Ale silně se obávám, že všichni přijeli stejnou trasou jako my, jinak si nedokážu představit, proč byla u našich čekinů fronty jako blázen. Takže jsem nestihla kafe (byla jsem přichcíplá zbytek letu i dne-jasně, půl dne jsme letěli), nestihla jsem si pořádně nic vyfotit a natočit, ani nic koupit a zkrátka chaos, ale ta snídaně ve frontě za to stála :-D Jo a pro mě velká novinka, letěla jsem naposled před dvěma lety a mám pocit, že to ještě hraniční kontrola bez kontrolorů nebyla! Lehce tedy pochybuju, že je stoprocentně bezchybná (ale stejně jak chybuje technika chybují i lidé, jen máte na koho ukázat prstem a o kom psát v novinách).
Rozhodla jsem se brát věci z té lepší stránky. Alespoň jsme se lépe vyspali, já se můžu klidně nechat vyfotit, protože se člověku mírně podobám a snídani v mekáči jsem měla tak před sto lety. Takže to nebyla žádná tragédie. Tedy prozatím. Moje nervozita stoupala s kroky, kterými jsem se přibližovala k check-inu.
U kontrol si zase vždycky příjdu jak zločinec, kterým bych samozřejmě nemohla být, vzhledem k tomu, jak stresující mi to přijde samo o sobě.
Máme prima místa, sedím u okýnka (jak jinak, byla jsem rozhodnutá se rozbrečet aby k němu neusedl M.). Po celou dobu letu bychom se neměli stihnout začít nudit, máme seriály, časopisy a dostatek alkoholu. To byl snad jediný požadavek M. Jinak jsem si všechno (hotel, pláž, jídlo, výlety...) mohla vybrat já! Tomu říkám férovej obchod!
Dej Bůh, že jsme měli vybraná sedadla předem, jinak by se mi dvoumetrovej M.nožičkama nevešel nikam) a M-kova nervozita stoupala asi nějak podobně jako letadlo za následujících deset minut. Hned v letadle jsem se dostala k jednomu z cílů našich cest. A to nevztekat se, ale smát se. Nejprve si M. rozbalil a řádně promíchal své výtečně jídlo (prvně bylo vážně dobré-těstoviny s kuřecím masem a zeleninovo-smetanovou omáčkou). Míchal ho tak dlouho, až mi to přišlo vtipné a zapla jsem kameru, ještěže tak! Hned první penne mu odskočilo z vidličky a sjelo se po něm jak po klouzačce z ledu :-D Obvykle bych byla naštvaná, že je to osuda, a ne, nebyla jsem ani naštvaná a ani to nebyla ostuda, bylo to vtipné. Karma mi to hodně rychle vrátila, jakýmsi nemotorným zázrakem jsem si vylila litr (kecám, asi tak 0,5dcl) sektu do klína. Jo, to se zase smál M. Naštěsí ho nenapadlo to natáčet. A ano, kalhoty byly tak mokré, že jsem zbytek letu (asi tak 4,5 hodiny) seděla bez kalhot omotaná v M-kově bundě, taky prima zážitek. Zkrátka bez stresu se dá zaimprovizovat v jakékoli situaci! Dávám si 10/10, tak moc jsme byla statečná a nad věcí :-D
Let probíhal v klidu, když tedy nepočítám otázky typu: "A co se to s letadlem děje?" a díky občerstvení nám utekl rychle. Hned po příletu nás celé pohltilo to lepivé dubajské teplo, na místní letiště jsem se těšila, je považováno za jedno z nej! Moc mě teda nenadchlo, ale cestou zpátky si ho užiju důkladněji. Ovšem zjištění, že vodu tu koupíte za 1aed/0,5litru a ten nejlepší mangový džusík za 2,5 aed/plechovka, to dost zlepšilo//Poměrně důležité pro představu, 1aed=6,75 kč... Za 1us dolar získáte fixně 3,63 aed=dirhamy//. Vládl všude docela chaos a my museli najít směnárnu (Scharaf exchange-protože tam je poplatek 5aed místo 5%), pak si koupit kartu na mhd (stříbrnou za 25aed, ta má přednabito 20aed) a najít taxik. Unikátně jsem viděla, že z letiště na taxík nejdete kam chcete, ale je tam římo východ, s organizovaným vypouštěním lidí, aby se nikdo nikde neštosoval a nepobíhal po parkovišti. Chytré! (nástupní taxa na letišti je 20aed a poté cca 2aed/km). Ve městě je nástupní okolo 5aed a za kilometr je to podobné.
Večer jsme si udělali výlet do centra k vodě, ale asi to nějak nebylo to, co jsem chtěli, byli jsme dost unavení, takže jsme se za chvilku vrátili, jo navštívili jsem Carefour! A koupila jsem tam kokosovou vodu, 95% kokosu a cena 2,5aed. Domů jsme jeli metrem a pak to došli pěšky, už jsme vědli kudy kam.. Tudíž nás cesta tam taxikem vyšla na 12 aed a ten samý úsek metrem nás vyšel na 8aed. Metro určitě podoručuju navštívit, doprava je tu tak jako tak přijatelně drahá, takže ne kvůli ušetřeným kačkám, ale je to opravdu zážitek. Stanice nejsou uvnitř otevřené, ale zasklené a dveře se otevřou až když přijede vlak. Riziko úrazu je tedy dost minimální, a mají dost kuriozní cedulky s upozorněním. Na jednom je kupříkladu značka zákaz kouření pod pokutou 200aed, nebo žvýkání žvýkačky, za které vám hrozí dokonce napomenutí! :-D Jsou vagony zvláštˇ pro držitele zlatých karet a nebo vagony pouze pro ženy s dětmi. Muži pod pokutou 100aed!
Fotky přidám zítra, máme tu 1:36 a zavírají se mi oči, zítra nás čeká dlouhý den, doufám, že se opálím asi tak jako nikdy.
Dej Bůh, že jsme měli vybraná sedadla předem, jinak by se mi dvoumetrovej M.nožičkama nevešel nikam) a M-kova nervozita stoupala asi nějak podobně jako letadlo za následujících deset minut. Hned v letadle jsem se dostala k jednomu z cílů našich cest. A to nevztekat se, ale smát se. Nejprve si M. rozbalil a řádně promíchal své výtečně jídlo (prvně bylo vážně dobré-těstoviny s kuřecím masem a zeleninovo-smetanovou omáčkou). Míchal ho tak dlouho, až mi to přišlo vtipné a zapla jsem kameru, ještěže tak! Hned první penne mu odskočilo z vidličky a sjelo se po něm jak po klouzačce z ledu :-D Obvykle bych byla naštvaná, že je to osuda, a ne, nebyla jsem ani naštvaná a ani to nebyla ostuda, bylo to vtipné. Karma mi to hodně rychle vrátila, jakýmsi nemotorným zázrakem jsem si vylila litr (kecám, asi tak 0,5dcl) sektu do klína. Jo, to se zase smál M. Naštěsí ho nenapadlo to natáčet. A ano, kalhoty byly tak mokré, že jsem zbytek letu (asi tak 4,5 hodiny) seděla bez kalhot omotaná v M-kově bundě, taky prima zážitek. Zkrátka bez stresu se dá zaimprovizovat v jakékoli situaci! Dávám si 10/10, tak moc jsme byla statečná a nad věcí :-D
Let probíhal v klidu, když tedy nepočítám otázky typu: "A co se to s letadlem děje?" a díky občerstvení nám utekl rychle. Hned po příletu nás celé pohltilo to lepivé dubajské teplo, na místní letiště jsem se těšila, je považováno za jedno z nej! Moc mě teda nenadchlo, ale cestou zpátky si ho užiju důkladněji. Ovšem zjištění, že vodu tu koupíte za 1aed/0,5litru a ten nejlepší mangový džusík za 2,5 aed/plechovka, to dost zlepšilo//Poměrně důležité pro představu, 1aed=6,75 kč... Za 1us dolar získáte fixně 3,63 aed=dirhamy//. Vládl všude docela chaos a my museli najít směnárnu (Scharaf exchange-protože tam je poplatek 5aed místo 5%), pak si koupit kartu na mhd (stříbrnou za 25aed, ta má přednabito 20aed) a najít taxik. Unikátně jsem viděla, že z letiště na taxík nejdete kam chcete, ale je tam římo východ, s organizovaným vypouštěním lidí, aby se nikdo nikde neštosoval a nepobíhal po parkovišti. Chytré! (nástupní taxa na letišti je 20aed a poté cca 2aed/km). Ve městě je nástupní okolo 5aed a za kilometr je to podobné.
Večer jsme si udělali výlet do centra k vodě, ale asi to nějak nebylo to, co jsem chtěli, byli jsme dost unavení, takže jsme se za chvilku vrátili, jo navštívili jsem Carefour! A koupila jsem tam kokosovou vodu, 95% kokosu a cena 2,5aed. Domů jsme jeli metrem a pak to došli pěšky, už jsme vědli kudy kam.. Tudíž nás cesta tam taxikem vyšla na 12 aed a ten samý úsek metrem nás vyšel na 8aed. Metro určitě podoručuju navštívit, doprava je tu tak jako tak přijatelně drahá, takže ne kvůli ušetřeným kačkám, ale je to opravdu zážitek. Stanice nejsou uvnitř otevřené, ale zasklené a dveře se otevřou až když přijede vlak. Riziko úrazu je tedy dost minimální, a mají dost kuriozní cedulky s upozorněním. Na jednom je kupříkladu značka zákaz kouření pod pokutou 200aed, nebo žvýkání žvýkačky, za které vám hrozí dokonce napomenutí! :-D Jsou vagony zvláštˇ pro držitele zlatých karet a nebo vagony pouze pro ženy s dětmi. Muži pod pokutou 100aed!
Fotky přidám zítra, máme tu 1:36 a zavírají se mi oči, zítra nás čeká dlouhý den, doufám, že se opálím asi tak jako nikdy.
Žádné komentáře:
Okomentovat