Achjo, je to tu, máme za sebou našich prvních sedm nocí. Nechce se mi tomu věřit. Najednou mi návrat domů nepřijde tak nedosažitelný. Uteče to jako voda. Na dvě poslední noci jedeme do jiné části Dubaje. Vstáváme tradičně po osmé, balíme všechny věci a do dvanácti, kdy máme check out jdeme zkusit baén na střechu hotelu. Určitě bude děsně horký, grrr...
No jasně, neni! Je ledový (asi tak 27 stupňů), poprvé zažíváme osvěžení ve vodě, je to nádhera. Nikdo tu není, mámě bazén jen pro sebe, lehátka mají opěrky, skvěle se na nich čte! Jsme troubové fakt, já bazén zkusit chtěla i v týdnu, ale M. říkal, že to bude na prd, tak jsem statečně odolávala... Chyba! Bylo to super, o to víc se mi nechce stěhovat.
Jsme přestěhovaní, záhadou nám zadrželi dvakrát peníze na účtě, ale stejně se platí v hotovosti, to je docela nepříjemné, co kdybychom už jiné peníze neměli? když nám jen tak zadrří 500aed na kartě, jako kdybychom nepřišli.. A zpátky půjodu sedm pracovních dní, bombastické :-D Hotel je starý, ale čistý, takový apartmán... Nelíbí se nám tu, jsem zhýčkaní, ale víme, že večer to bude už lepší. Chceme co nejrychleji někam pryč, jít se najíst a jet do Mall of Emirates (na červené lince metra má přímo svou stanici, asi pět zastávek od Brj Kalifa), abychom nebyli ostudy, že jsem tam nebyli.
Restauraci nemůžeme najít, má být typická indická. Nevědí ani taxikáři, což mě nepřekvapuje, zpravidla musíte navigovat vy je, když někam chcete. nechápu, jak se uživí :-D
Po hodině bloudění v horku ji najdeme, řeknou nám, že mají až večeře od sedmi.. Jdme o dům dál.. Do typické arabské restaurace, která je sice zařízená skroměji, ale o to příjemněji se zde stoluje. Dáváme si nějaká jejich typické pochutinky, je to dobré, ale pro mě žádný gastro vrchol.
Poté se necháváme odvézt taxíkem do Mall of Emirates, nákupák, kde mají zase lyžařskou sjezdovku, musíme to vidět, abychom si to později nevyčítali.
No, neni to žádný zázrak, ani nákupák a ani sjezdovka, prostě rozmar... Ještě je ten obchoďák chaotický, takže vám to sežere nějaký čas a vlastně nic k vidění. My koupili akorát Olínkovi (synovec od mé sestry) ještě jeden suvenýrek v hračkářství a jedeme dál, do Dubai Mallu opět, pro známky a pro plyšového velblouda, suvenýr pro M.synovce.
V Dubai Mallu jsem už jako doma, ovšem pořád se ztrácíme, chceme si dát zmrzlinku a kávu a podívat se na pár představení fontán, naposledy... A jsem ráda, že jsem na ty fontány vydžela tu hodinu koukat, protože představení, ke kterému pustí Andrea Bocelli-ho, nádhera! Dojalo mě to k slzám, nikdy na to nezapomenu. Možná je to i tím, že se náš výlet chýlí ke konci, ale spíš si myslím, že na mě udělalo takový dojem. Okolo jedenácté se vracíme na náš nový-starý hotel, a zítra nás čeká poslední celý den. Achjo... Ale domu se stejně trošku těšíme :)
Žádné komentáře:
Okomentovat