Už teď je mi smutno, že odjíždíme, že další noc bude v Čechách. Jenže... Doma to má taky svoje kouzlo, nevadilo by mi zůstat déle, ale když vím, že už pojedu domu, tak se těším. Je to neuvěřitelné, jak rychle to uteklo, teď nás čekají další povinnosti a starosti. Ale i radosti, už vymýšlíme, kam se vydáme příště. Podmínka je dost jasná, někam, kde se dá parádně šnorchlovat a je spousta přírody.
Snídaně je stejně supr jako včera, snídám tedy to co včera. Musíme si všechno dobalit a přebalit, po prvním hotelu jsme sice nevybalovali, ale vzhledem k tomu, kolik vezeme suvenýrů a dárků, se nám to do kufru snad nikdy nemůže vejít :-D
Vešlo! Těžko, ale vešlo. Necháme si do 4 kufry dole v hale, pojedeme na pláž s převlečením a všemi věcmi potřebné k nachystání na letiště a pak to jen přibalíme do kufru. Pojedeme zase na Mamzar, na těch pár hodin. Je tam krásně a hlavně jsou tam super sprchy a převlékárny, mnohem hezčí a lepší, než na našem druhém ,,hotelu,, :-)
Měli jsme dnes zatím nerozbouřenější moře, největší vlny a trochu toho mořského vzrůša, pořád jsme si před přílivem posunovali věci, až nám je stejně spláchla obr vlna. Alespoň jsme se zasmáli, že máme zase nějakou další vzpomínku :-D
Poslední den na pláži, poslední koupání v dubajském moři, poslední pohledy na moře... Smutné, ale tam, kde jsme spolu je to stejně vždycky nejlepší, ať jsme kdekoli. Takže se mi loučí lépe, než obvykle.
Na letiště jsme se nechali odvézt taxíkem. samozřejmě zase samá sranda, třikrát jsem balili kufr do folie :-D Nejprve jsem v něm zapomněli sluchátka, pak do něj dát lahve s pískem... :-D a pak jsme zabalili raději i batoh, abychom ho neměli s sebou navíc jako příruční. Cestovali jsme sem dohromady s 32kg... Vracíme se zpátky s 56kg... Jak je to sakra možné? :-D vždyť nemáme nic těžkého navíc :-D Ještě, že máme tu nadváhu, jinak bychom se nevešli, takhle to je jen tak tak :-)
Vzlétáme v 19:30 dubajského času, takže budeme mít celý let tmu. nevadí, uvidíme zase alespoň svítit lodě a města. M. se netěší, to létání mu nedělá dobře, a šest hodin v letadle je pro něj dlouho.. Taky z toho neskáču radostí, ale nedá se nic dělat. Musim být statečná. Naštěstí let proběhl v klidu, žádné mega turbulence, bouřky, nic.
V 00:18 jsem dosedli v Praze, jel pro nás tatík. Jsme doma... Konec dobrodružství... Chce se mi trošku smutnit, ale ruku mi drží M. takže je všechno v pořádku a těšíme se na spánek.
Žádné komentáře:
Okomentovat